Bělčice znak Bělčic
Historické foto Historické foto Historické foto
historie Historie osobnosti historie Bělčic okolí foto fotografie historické fotografie současné kontakty

1. Úvod
2. Bělčice
3. Město Bělčice
4. Z historie soudnictví
5. Církevní život v Bělčicích
6. Bělčický dvůr
7. Bělčická radnice
8. Bělčice v rámci krajů
9. Bělčice a okresy

10. Rychtáři v Bělčicích
11. Starostové za Rakouska-Uherska
12. Starostové za první republiky
13. Starostenský úřad za okupace
14. Národní výbory v letech 1944 - 1949
15. Národní výbor v období let 1949 - 1959
16. MNV v období 1960 - 1990
17. Obecní zastupitelstvo po roce 1990
18. Poznámky a doplňky

HISTORIE BĚLČIC - 6. Bělčický dvůr

Kolem správních hradů se postupně vytváří hospodářské zázemí, které mají po hospodářské stránce na starosti vilici (od poloviny 13.století nazývaní purkrabí) a zodpovídají se za jeho chod vrchnosti. Během 15.století začínají vznikat větší statky (panství) nezávislé na správních hradech. Purkrabí je postupně nahrazen hejtmanem, který se stává nejdůležitější osobou správního aparátu panství. Hejtman (úředník, správce, vrchní, ředitel, pfleger, hofmistr) má vrchní dozor nad celým panstvím a za jeho provoz se zodpovídá vrchnosti. V roce 1749 je titul hejtman zakázáno používat a úředně byl stanoven název ředitel, vrchní úředník či vrchní správce (vrchní) nebo direktor.

Pomocníkem hejtmana je hejtmanský písař, který je jeho zástupcem v méně důležitých věcech. Dále je zde důchodní, (vedoucí účetní), z kterého se v 17.století odděluje kontribuční, zodpovídající za vybírání berní, a sirotčí písař, který má na starosti účty sirotčích peněz. Dalším pomocníkem hejtmana je purkrabí, spravující nemovitý majetek a mající dozor nad nižšími úředníky (písaři) a pomocným služebnictvem (šafáři, správci, dvorskou čeledí). Polní hospodářství má na starosti obroční (obilní písař), který měl k ruce poklasného, obstarávajícího svážení, mlácení, uskladnění a prodej obilí. Lesní hospodářství podléhá jako celek hejtmanovi a stará se o něj fořtmistr s hajnými. I pomocné služebnictvo má své specializované profese, jako byl šafář, který se staral o dobytek, jeho krmení a údržbu dvora, sládek nebo porybný (fišmistr), vinopalníci, klíčníci a další.

V roce 1654 jsou v okolí Bělčic tyto větší panství a statky:

Lnářské panství, kam spadají Bělčice se Závišínem,
Březnice se Záhrobím,
Hvožďany s Tisovem a Újezdcem,
Hostišovice s Drahenickým Malkovem, Uzenicemi, Kožlím a Výšicemi.

Rozloha jednotlivých panství není v tomto období trvalá, protože dochází k prodeji jednotlivých obcí a tím k jejich přesunu do panství jiného.

Zastavme se nyní u bělčického dvora a tvrze, protože jejich dějiny jsou úzce propojeny. Po roce 1484 je vybudováno nové panské sídlo, tvrz s rozlehlým poplužním dvorem, náhradou za tvrz na Hrádku a stává se sídlem bělčického panstva až do třicetileté války. V roce 1668 je tvrz poškozena požárem. Na bělčickém panském dvoře známe již z roku 1690 šafáře, kterým je Jiřík Plocek. Požár, který roku 1692 opět zachvátil tvrz, ji poničil natolik, že již nebyla obnovena a její torzo je přestavěno. V roce 1695 je v panském dvoře šafářem Jiřík Ušatý. Později, v roce 1702, má dvůr na starosti šafář Václav Špalek a o pět let později Jindřich Cupák. Po něm je v této funkci Pavel Javůrek, který v roce 1715 umírá. Další informaci o bělčickém šafáři máme až z roku 1734, kdy je jím Jiřík Matějka, potom následuje v letech 1735 až 1737 Jan Martínek a o dva roky později šafář Brejcha.

V roce 1738 jsou na Lnářsku a Blatensku selské bouře. Za účast v nich byl odsouzen bělčický občan Javůrek k trestu tahání káry, navíc musel čtvrt roku spravovat cestu před lnářským zámkem.

Z roku 1774 známe dalšího ředitele (šafáře) panství (bělčického dvora), kterým je František Kreibich, v roce 1798 následuje Vít Běhavý. V letech 1815 až 1818 je propachtován bělčický dvůr Václavu Syčkovi. Po velkém požáru v roce 1818, při kterém vyhořela polovina Bělčic, jsou na odstranění jeho následků rozebrány poslední zbytky zdí z tvrze a tím vlastně končí i její historie.

Před rokem 1848 jsou všechny obce pod správou jednotlivých panství. Pod březnické panství spadá Záhrobí, v rámci drahenického panství jsou obce Hostišovice a Podruhlí a do lnářského panství patří Bělčice, Tisov, Újezdec a Závišín. Zrušení poddanství v 1848 znamená konec vrchnostenské správy, která ale pokračuje do 1.7.1850, kdy vstupuje v platnost "Obecní řád". Tímto dnem přestávají Bělčice i okolní obce patřit pod správy jednotlivých panství.

Jako o pozůstatku lnářského panství je možno hovořit o bělčickém dvoře a ve stručnosti vzpomenout jeho správce v následujících letech. Bělčický dvůr má v letech 1853 až 1854 na starosti hvožďanský pojezdný Jan Trapp, po něm následuje v roce 1855 Eduard Pech, pojezdný v Bělčicích a v roce 1857 Josef Kodaisek. V letech 1859 až 1862 je pojezdným Antonín Novotný a v období 1862 až 1866 Ernst Schamik (Šourek), následuje Hugo Fischkand v letech 1866 až 1873 a v období 1873 až 1875 Václav Novák. Potom jsou Bělčice propachtovány a nájemci jsou postupně Kristián Veselý a Hynek Kadečka. V roce 1908 si najímá dvůr Ladislav Monzer a to až do 31.3.1920, kdy se vzdává nájmu. Od bývalého barona Karla Lilgenau, který je majitelem dvora, si ho potom najímá Matěj Konvička, úředník lobkovický z panství drhovelského. V roce 1925 přebírá dvůr Státní pozemkový útvar. Dvůr je rozparcelován a půda přidělena zájemcům. Tělocvičná jednota Sokol získává hlavní obytné budovy s přilehlou sýpkou a přestavuje je na sokolovnu.