Bělčice znak Bělčic
Historické foto Historické foto Historické foto
historie Historie osobnosti historie Bělčic okolí foto fotografie historické fotografie současné kontakty

OKOLÍ Bělčic

Závišín
Prvním známým majitelem Závišína je roku 1430 Přibík ze Švihlova, ale první písemná zmínka o této obci je už z roku 1318. V roce 1663 obec patří k panství lnářskému. Odtud, ze Závišínského mlýna, krátce chodil do bělčické školy i malíř Mikoláš Aleš. Jihovýchodně od obce je mohylové pohřebiště doby železné (700 - 400 let př.n.l.) a mohylové pohřebiště doby slovanské (8. - 9. st.n.l.).
V lesích za Závišínem, směrem na Blatnou leží místo, které se nazývá Lopatárna. Lopatárna podle toho, že vzniklo v místě chaloupky, kde zakladatel zdejšího rodu Steinerů vyráběl dřevěné lopaty na obilí. Později zde byl postaven mlýn, vodní pila a malý rybníček. Nad Lopatárnou snad kdysi stávala tvrz Tisovec pánů z Tisovce.

Hutě
Pod hrází Velkého bělčického rybníka vznikly v roce 793 železné hutě, jejichž majitelem byl huťmistr Pachtner. V polovině 19. století se zde vyrábělo až 9800 metrických centů železa ročně. Později je zde místo hutí zřízen mlýn, který je nyní také zbořen.

Podruhlí
Obec Podruhlí se dříve nazývala Podruhli, též Podruchlí. Je jí vzpomenuto již v roce 1227 v soupisu statků kláštera svatého Jiřího na Pražském hradě, a její jméno vychází ze slova podruh. Obec byla vlastně vždy součástí Hostišovic a sdílí s nimi jejich osud. Její historie je svázána s pány Křikavy, kteří měli na Hůrce tvrz a jde vlastně o nejstarší část Hostišovic. Prvním známým pánem na Hůrce byl Repuert z Křikavy a po něm Jan z Hostišovic. Páni na Hůrce byli zároveň i pány Hostišovic. Tato tvrz zanikla pravděpodobně za husitských válek a na jejím místě byl vystavěn poplužní dvůr.

Hostišovice
Hostišovice jsou poprvé vzpomenuty v roce 1364. Roku 1646 je získal Adam Hynek Tlusksa z Vrábí a od té doby patří k Drahenicům. V roce 1870 přešly tyto obce Lobkovicům. V lese, poblíž obce Podruhlí a u Hostišovic, je pravěké mohylové pohřebiště a mohylové pohřebiště doby slovanské. V okolí byla také objevena keltská rýžoviště zlata.

Záhrobí
Název obce Záhrobí ukazuje na staroslovanské pohřebiště. O jejím původu nejsou historické záznamy a první písemná zmínka je až z roku 1555. Býval zde statek, který koupil na počátku 16. století syn Jindřicha Běšína z Běšin. Ves patřila do březnického panství a do roku 1879 byla obec spojena s obcí Leletice. Na návsi stojí kaple Blahoslavené Panny Marie, která byla postavena v roce 1888.

Újezdec
V roce 1045, v listině, kde Břetislav I. uděluje nadání břevnovskému klášteru, je uvedeno jméno obce „Na Úgezdci“, což je vlastně první písemná zmínka o obci Újezdec. Dominantou obce je starobylý románskogotický kostelík svaté Voršily, který nás upoutá nejen svojí jednoduchostí, ale i umístěním. Byl postaven kolem poloviny 13. století a je jedním z nejstarších kostelů v České republice. Jeho románský sloh je vidět na vnitřních klenbách a oknech. Již roku 1350 je tento kostel farním a roku je Újezdec farní vsí, kde sídlil Jan z Újezdu. V okolí se ve 14. století dolovalo a rýžovalo zlato. Král Jan Lucemburský zastavil 21. června 1337 zdejší zlaté doly Petrovi z Rožmberka. V letech 1401 až 1414 držel Újezdec Oldřich Slepec z Miličína.
U kostela stávala tvrz se sladovnou a pivovarem, která po roce 1542 zanikla. V roce 1665 se tato obec dostává do panství lnářského. V dřívějších dobách bývaly v obci dva mlýny, z nichž v současné době existuje pouze mlýn Netušilův poblíž Velkého bělčického rybníka. V roce 1620 byl Újezdec vypálen vojskem krále Ferdinanda Falckého, které tábořilo na Budíně. V blízkém okolí obce byly nalezeny kamenné mlýnky, což svědčí o osídlení tohoto místa již v době kamenné. Bylo zde také objeveno mohylové pohřebiště doby železné, kultura halštatská (700 - 400 let př.n.l.).

Tisov
První zmínka o Tisovu je z roku 1318. Prý snad zde bývala i tvrz. Zdejší mlýn je uváděn již v roce 1542. Po roce 1617 Tisov patří k panství lnářskému. Jedna zajímavost týkající se Tisova uvádí, že v roce 1654 jsou zde pouze tři chalupy.

Jamky
Jamky se nazývá místo, kterým protéká Závišínský potok, pramenící na Třemšíně a nazývající se i Černým, dříve Zlatým potokem. Zde se rýžovalo zlato a tato oblast byla známá po celých jižních Čechách. Bývaly zde tři mlýny - U Kůrků, U Ornů a U Jaršů.