Bělčice znak Bělčic
Historické foto Historické foto Historické foto
historie Historie osobnosti historie Bělčic okolí foto fotografie historické fotografie současné kontakty

1. Úvod
2. Bělčice
3. Město Bělčice
4. Z historie soudnictví
5. Církevní život v Bělčicích
6. Bělčický dvůr
7. Bělčická radnice
8. Bělčice v rámci krajů
9. Bělčice a okresy

10. Rychtáři v Bělčicích
11. Starostové za Rakouska-Uherska
12. Starostové za první republiky
13. Starostenský úřad za okupace
14. Národní výbory v letech 1944 - 1949
15. Národní výbor v období let 1949 - 1959
16. MNV v období 1960 - 1990
17. Obecní zastupitelstvo po roce 1990
18. Poznámky a doplňky

HISTORIE BĚLČIC - 4. Z historie soudnictví

Již od prvopočátků společného soužití lidí se postupně ustavují pravidla soudní moci a soudnictví. Podívejme se nyní, jak to vypadalo v Českých zemích. Ve 13.století vrchnost jmenuje na vsích kmeta jako svého zástupce, který má mimo jiných povinností na starosti i nižší soudnictví. Pokud je osada povýšena na město, získává právo soudu a částečnou svobodu v soudnictví.

V 15.století je vrchností předána správa nižšího soudnictví jmenovanému rychtáři, který se stává i správcem městské policie. Má právo soudit v malých věcech a stará se i o veřejnou bezpečnost. Ke spolurozhodování jsou od poloviny 15.století vedle rychtářů jmenováni ještě dva přísežní (šífové, starší, později konšelé). Postupně tak vznikají soudy městské, konšelské a rychtář je jejich výkonným orgánem. U těchto soudů se řeší drobné pře a uzavírají se vesnické kšafty. Proti jejich rozhodnutí je možné odvolání k vrchnosti. Purkmistr jako předsedající konšel má za úkol každé čtyři neděle uspořádat soud, který je vlastně shromážděním celé obce nebo několika obcí za přítomnosti hejtmana. Zde se vyřizují všechny sporné záležitosti (odvolání, stížnosti, žaloby na dosavadní správce) a věci nesporné (převody gruntů, dluhy, svatební smlouvy, sirotčí záležitosti, správa jmění). V pozdější době se soudy konají třikrát a nakonec jedenkrát ročně jako soud výroční. Obyvatelé Bělčic se mohli odvolat k odvolacímu soudu v Blatné, který měl právo rozhodovat ve věcech civilních, trestních i hrdelních. Při hrdelních soudech existovalo tak zvané "právo útrpné", kdy podezřelý z těžkého zločinu, na který byl trest smrti, je poslán k městskému rychtáři k sepsání examenu (výslechu) za přítomnosti hejtmana. Pokud obžalovaný zapírá, je přikročeno k mučení a výpověď je zaznamenána městským písařem toho práva (krevní písař) do "smolné knihy". Po odsouzení je posláno pro kata. V našem okolí byly hrdelní soudy v Blatné, Rožmitále, Březnici a v Kasejovicích. Zrušeny jsou královským patentem 16.srpna 1765 a jako sídlo hrdelního soudu pro kraj Prácheňský je ustaven Písek. Zákaz mučení byl vydán 2.1.1776.

Za Josefa II. je provedena reforma soudnictví, která znamená oddělení soudů od veřejné správy. Přesto je dozor nad trestní agendou svěřen krajskému hejtmanovi. Roku 1782 je soudní správa měst ochranných převedena na vrchnost. První instancí jsou soudy vrchnostenské a magistráty. Od 1.června 1783 vznikají tři kategorie městských jurisdikcí a Bělčice jsou zařazeny do III.třídy, což znamenalo, že podléhají pozemkové vrchnosti a mají právo vyřizovat pouze běžné věci pomocí místní policie. Josefínská soudní reforma zřizuje nového úředníka, justiciáře. Byl to školený právník, kterého musí vrchnost od roku 1788 na svém panství zaměstnávat.

Císařským patentem z 26.března 1849, který vstupuje v platnost 1.1.1850, je zřízeno samostatné soudnictví. V červnu 1850 začal pracovat okresní soud sborový první třídy v Březnici pro okresy Blatná, Březnice a Mirovice a okresní soud druhé třídy v Blatné a Mirovicích. Soudní okres blatenský vznikl z panství blatenského a lnářského, ze statku bratronického, čekanického, dožického, sedlického, lažanského, z obcí Březí, Čečelovice a Starý Smolivec. Soudní okres březnický byl ustaven z panství březnického, starosedlckohrádeckého, drahenického, rožmitálského a tochovického.

12.května 1855, podle nařízení z 25.ledna 1853, zahajují činnost smíšené okresní úřady, v nichž je spojena politická správa se soudnictvím, a přebírají úkoly okresních soudů.

31.srpna 1868 je podle ústavy z roku 1867 definitivně odděleno soudnictví od politické správy. Dosavadní okresy zůstávají jako okresy soudní a již není možné spojení soudnictví se státní správou. Pro Bělčice je až do roku 1938 sídlo okresního soudu v Březnici a krajského soudu v Písku.

Za okupace je soudnictví podřízeno potřebám Velkoněmecké říše. Obecně lze říci, že nejnižší soudní instancí jsou tak zvané úřední soudy (Amstsgerichte) s působností soudů okresních.

V roce 1945 se stává první instancí pro blatenský okres okresní soud v Blatné a druhou instancí krajský soud v Písku.

Při reorganizaci státní správy v roce 1960 je přemístěn okresní soud do Strakonic a krajský do Českých Budějovic.

Vzpomeňme ve svém vyprávění i na lidi, kteří měli na starosti bezpečnost a ostrahu v Bělčicích. Byli to zejména obecní strážníci. Do roku 1890 působí v obci jako obecní strážník Jan Hejtmánek. Antonín Pobuda tuto funkci zastává do roku 1898. Potom je do roku 1924 obecním strážníkem Rudolf Kába a dalším je Václav Kraml, který slouží do roku 1926. Následuje Václav Simín, který je obecním strážníkem až do roku 1936. V roce 1931 má na radnici přidělený naturální byt a pobírá roční plat 1.400 Kč, mimo to má zdarma palivo, světlo a užívání jednoho korce louky. Spolu s hajným Sýkorou koná službu i jako ponocný. Okresní úřad přípisem ze dne 16.června 1936 sděluje starostovi obce, že Václav Simín je k vykonávání služby příliš starý a mimoto vyšlo z jednoho oznámení najevo, že není spolehlivý. Starosta je vybídnut, aby dal zastupitelstvu návrh na vypsání konkursu k obsazení místa obecního strážníka osobou schopnou, fyzicky a mravně způsobilou. Zastupitelstvo se ale usneslo Václava Simína nepropouštět, protože je ve službě pouze 10 let a jeho penzijní požitky jsou nízké. Toto usnesení je okresním úřadem zrušeno jako nezákonné, neboť Václav Simín je stár a podle soudního rozhodnutí byl odsouzen k pokutě 50 Kč. Zastupitelstvo tedy dává městské radě návrh na změnu policejního strážníka. Václav Simín po propuštění získává jako roční výslužné požitky 960 Kč, 2 m dříví a obecní pozemky o výměře 20,87 aru. V roce 1937 se smluvním strážníkem stává Václav Kylián, zvolený ze šesti uchazečů. 9.2.1939 podává žádost o zvýšení smluvního platu, z které vyplývá, že po srážce nemocenského a starobního pojištění a částky na udržování stejnokroje, činí jeho měsíční příjem v hotovosti kolem 200 Kč. 1.dubna je žádost projednána a služné zvýšeno o 300 K ročně a je stanoven pevný roční paušál 300 K na udržování stejnokroje. 3.května je Václavu Kiliánovi vráceno 10 ostrých nábojů pro úřední potřebu, které mu byly zabaveny po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Podle nařízení Ministerstva vnitra z 18.3.1942 je ustavena povinnost zavést u uniformované obecní policie německou velící řeč. Problém nastává v Bělčicích, kde je jeden četník, a ten si tedy musí velet německy. 6.6. je zakázáno obecní policii nosit služební šavli, ale Václav Kylián jí stejně nenosil. 31.8. je vládním nařízením zrušena obecní výkonná policie v obcích pod 5.000 obyvatel, což platilo i pro Bělčice. Václav Kylián je ponechán ve službě jako doručovatel, vážný a pomocný orgán městského úřadu. Od poloviny července 1945 je opět přijat jako obecní strážník a po zrušení obecních policejních strážníků v říjnu 1945 nastupuje jako pomocná služba na MNV.